Z pláže vidíme nedaleký ostrov Pigeon (Holubí ostrov). Z toho, co jsme se dočetli by měl být vhodný ke šnorchlování, ale panáček, který nám chce pronajmout loď ho popisuje téměř jako nejkrásnější místo planety. Neodoláme.
Je to lepší, než jsem čekal - již po pár tempech pod hladinou vidím žraloka, o čemž nadšeně informuji Ester plavající vedle mě. Ta ale nesdílí mou radost a prchá z vody.
Parybu společně s Googlem identifikujeme jako žraloka černoploutvého. Podle všeho má přátelský naturel a počtem napadení člověka se nemůže nikdy vyrovnat tramvajové zastávce Dubina.
Pozorování želvy se některým jeví bezpečnější. O zmapovaných karetích útocích na člověka raději mlčím.
Bydlíme dál od mesta, což téměř znemožňuje uspokojení jedné ze základních potřeb - nakupování. Kluci tím zjevně trpí a tak jedme večer autobusem do Trinco, aby mohli nakoupit nějaké “šmuky”. Nevím co to přesně je, ale naše děti už to chtějí taky. Naštěstí tu podle mapy mají obchod s pivem, což dodává výletu jistou atraktivitu.
Jsou tady krásné hinduistické chrámy a všudypřítomní daňci. Jak jeleni pozbyli veškerou plochost a stali se běžnou součástí města, mi zůstává utajeno.
Šmuky nemáme, napětí roste.
Abychom detailněji prozkoumali okolí, potřebujeme skůtr.
Nějaký podnikavý soused nám za drobný peníz svůj vlastní zapůjčil, a to včetně dvou helem. Pro čtyři osoby to není ideální počet, takže vybíráme jedince určené k přežití. Já jsme nominoval sebe, Jana vybrala Ester. Tady bych zdůraznil, že se z mé strany nejednalo o sobeckost, ale nutnost, neboť velikost helmy neumožňovala, aby ji nosil někdo s obvodem hlavy menší než 60cm.
Skůtr se i s 200kg zatížením pohybuje svižně, ale zase ne tolik, abychom ujeli policejní patrole. Muže zákona nikterak netrápí počet jedoucích osob, ale jsou rozrušeni z Janiny obnažené hlavy.
Z další diskusie vyplývá, že by rádi viděli doklady od motocyklu. Těmi mě nikdo nevybavil, s čímž se pánové nakonec smiřují, ale rádi by se podívali alespoň na můj řidičák. Ten jsem jaksi také opomněl, takže navrhuji, že zajedu pro helmy i doklady, ať to můžeme nějak rozumně uzavřít. Nápad je akceptován ve chvíli, kdy přichází déšť. Než mě poslat do deště, raději kontrolu ukončují a loučí se.
Odmítám záležitost ukončit takto neformálně. Děvčata odesílám i s policisty do nedaleké restaurace a jedu pro vše, co by po mě mohli chtít na dalších kontrolních stanovištích.
Když se za po hodině vracím, Jana má spoustu nových přátel.
Později zjišťujeme, že helmu musí mít dospělií. Bezpečnost dětí nikoho nezajímá.
Jedeme tedy dál až k prvnímu buddhistickému chrámů Srí Lanky. Historie Girihandu Seya sahá až 300let před Krista a i dnes jsou pozůstatky rozsáhlé klášterní stavby impozantní. Pro místní návštěvníky jsme ale více než náboženské rituály zajímavější my. Jsou milí, přátelští a usměvaví.
Asi dobrá karma.
Když náš výlet vrcholí v oblasti Pullmodai, Jana konfiskuje Kristinu a pro cestu zpět volí autobus.
Srovnávat bezpečnost mé jízdy s místním spojem nelze, takže zatím asi bude nějaká nová záliba v kolektivním způsobu přepravy.
Doma musím koupit ODISku.
Komentáře
Okomentovat