Po čtyřech hodinách a 130 km, na sedadlech tvrdších než diamant, nás autobus vyložil v Trincomalee. Tady v Trinco mají poměrně nevšední autobusové nádraží - jednak se zde povalují daňci, zahánějící hlad v blízkých popelnicích, ale také jsou tu toalety s poměrně unikátním technickým řešením odvodu moči. Přímo na podlahu. Ondra a jeho žabky budou dlouho vzpomínat.
Dostáváme se do závěrečné fáze pobytu. Shodujeme se, že se chceme válet a koupat na nějaké hezké pláži. Někteří pak prosazují požadavky na vlastní koupelnu, jiní chtějí klimatizaci a ti nejdrzejší dokonce bazén či snídani. Racionální jádro je přehlasováno a já zjišťuji, že Booking.com umí seřadit ubytování nejen podle ceny, ale také podle hodnocení. Slabším povahám to vůbec nedoporučuji zkoušet.
Už vím, že některým věcem se nemá smysl v životě bránit a tak radostně vybírám maximum toho, co bankomat umožňuje a těším se na dalších 15km v místním autobuse. Severně za Trinco je totiž oblast Nilaveli, údajně s těmi nejkrásnějšími plážemi.
Bungalovy Bella Nilaveli Beach jsou kouzelné a navíc zde vše nezvykle dobře funguje. Brzy zjišťujeme, že důvodem je “madame” italského původu, jejímž dědečkem byl pravděpodobně Mussolini.
Jediným , koho “madame” ještě nezpacifikovala jsou místní vrány. Kristině běžně vytrhávají jídlo z ruky a i vůči vzrostlejším jedincům vytvářejí taktické formace známé z filmu Alfréda Hitchcocka.
K dispozici jsou i kola, takže s Tomem jedeme na obhlídku vesnice. Nějakou zvláštní magií se dostáváme do domku obecního opilce, který nás chce seznámit se zdejší alkoholickou lahůdkou. Kvašené kokosové mléko s 4,5% obsahem alkoholu podávané v plastových odměrkách je takové... jak bych to řekl... nevšední.
Zdrháme, ještě by nám to mohlo začít chutnat.
Komentáře
Okomentovat