V městečku Ella zůstáváme dvě noci. Chatičky v úpatí kopce nabízejí za 250 Kč/noc krásný výhled do údolí, vlastní koupelnu, snídani a k tomu opice prahnoucí po čemkoliv k snědku.
Podle místních nemáme opice rozhodně krmit pokud se chceme vyhnout pokousání. Strejda Tomáš s tímto nebyl zřejmě obeznámen a tak vybavuje Ester zbytky melounu a vysílá ji vstříc skákající tlupě. Ester přežila, strejda se baví.
Jsme ve výšce přes 1000m.n.m, což se odráží na teplotě vzduchu. Chybějící deka na pokoji mi zprvu nevadila, nicméně v noci už jsem se balil do moskytiéry.
Proměnlivá není jen teplota, ale také počasí. Slunce se střídá s deštěm v neodhadnutelných intervalech, což výrazně zpestřuje náš výstup na místní vrchol Ella Rock. Dle průvodce je cesta spletitá a bez místního průvodce je zde velká šance na zbloudění. Tomu se hlasitě vysmívám. Nejen, že jsem téměř horský vůdce, ale také mě děsí představa platby za služby, které dokážu bravurně obstarat sám.
Vrchol jsme samozřejmě dobyli, a to bloudění v čajových plantážích si všichni moc užili.
Přeci jen nás začíná trochu strašit množství turistů a jejich víceméně stejná trasa cesty napříč Srí Lankou. Rozhodujeme se tedy změnit plány a vydat se na východní pobřeží ostrova, kam se z neznámých důvodů nikdo nehrne.
Jízdní řády autobusů jsou asi národním tajemstvím, které je uloženo na jediném místě. V hlavách místních. Naplánovat cestu je zhola nemožné, ale po několika přestupech a šesti hodinách jízdy se skutečně dostáváme do vytyčeného cíle. Místní autobusy jsou skvělé. Nejen, že s vámi ujedou desítky kilometrů za jednotky korun, ale také se poměrně blízce seznámíte s místními na sedadlech, která jsou sice koncipována pro 3 osoby, ale vejde se na ně tak jeden a půl průměrného Čecha.
Arugam Bay je v tento čas ospalá vesnice bez turistů nabízející ubytování v dřevěných chatkách na pláži za stejnou cenu jako v horské Elle.
Indický oceán má příjemných 28 stupňů, což naše děti, jezdící k moři jen v mimosezónních termínech, přijímají s nebývalým nadšením. Ondra už méně. Asi jezdil málo k Baltu.
Na pláži sice chybí turisté, ale procházejí se zde policisté vybavení samopaly, neprůstřelnými vestami a helmami na hlavě. Snažím se od nich vyzvědět, zda zde hrozí nějaké nebezpečí, ale uklidňují mě informací, že je tady bezpečno a proto tady chodí. Tuhle neochvějnou logiku jsem nějak nepobral.
Kristině jsme slíbili setkání se slony. Místo chovných stanic nebo sloních lazaretů jsme vymysleli, že nejvhodnějším místem k seznámení bude národní park. A protože je 30 km od nás park Kumana, sehnali jsme řidiče s džípem a vyrazili.
Je to nádherné místo s mnoha lagunami, hromadou ptactva, s buvoly, s minimem turistů a žádnými slony. Sloní trus byl sice cítit všude kolem, ale ten pravděpodobně nosili z jiného parku, aby dali návštěvníkům falešnou naději.
Naštěstí jsme potkali pár divokých slonů mimo park, čímž jsme si před dcerou zachránili tvář.
My s vámi, vy s námi.
Komentáře
Okomentovat