Kdo u leteckých společností přišel na to, že když spadnete připoutáni, tak umřete ve větším klidu? Oni si mysli, že když mě znehybní, tak neuslyším jak praská trup, vynechává motor nebo jen těsně míjíme střelu letecké obrany?
Jsem přesvědčen, že pásy nejsou pro vaši ochranu. Chrání se tím pouze personál letadla před pomstou, která by je mohla - a měla - stihnout za to, že vás nacpali do stroje, který vůbec není schopen letu.
Ten nejvyšší nicméně vyslyšel mé modlitby a tak jsme v Kolombu nakonec přistáli. Místo díků za zprostředkování záchrany jsem se dočkal jen vyčítavých pohledů rodinných příslušníků, že jsem ještě nevyplnil všechny papíry nutné pro vstup do země. Tomu jejich německému smyslu pro pořádek, podle kterého mate i umírat s vyplněným formulářem, asi nikdy neporozumím.
V Kolombu na letišti nás měl čekat odvoz na ubytováni. Ten tam sice nebyl, ale zato tam byly termo-kamery mapující tělesnou teplotou. Po hodině dorazil slavnostně s dodávkou i pan domácí. Snažím se ho přimět k zastavení u nějakého obchodu, kde si mohu koupit pivo a lépe se tak vypořádat s prožitým šokem, ale on mi vůbec nepomáhá. Alkohol, což je prý i pivo, se dá koupit jen v obchodech tomu určených, a to jen do 21 hodin. Zavřeno. Co mě ještě potká...
Ten jeho penzion v nedalekém Negombu je také super. Prvně musí odchytnout psy, aby jsme mohli vstoupit na pozemek, pak nás přinutí se vyzout a projít pokojem nasáklým kočičí močí, přes který vede cesta do našeho střešního apartmá.
Nejsme tu sami. Sousední pokoj je od našeho oddělen jen jakousi pevnou zástěnou zdaleka nedosahující stropu, takže si společně s našim nově adoptovaným indickým sousedem užíváme poslední fázi jeho tubery.
Kluci, cestující s námi, získali pokojíček v přízemí a místo Inda měli, za stěnou z překližky, kotec s funícími hafany.
Drobné mouchy vyvažuje cena. Nepamatuji se, kdy jsem platil 190 Kč za pokoj i z šálkem ranní kávy.
Ráno sedáme na autobus a s jízdenkou za 3 Kč se dostáváme do centra města. Je tady živo. O přeplněné cesty věcně bojují troubící autobusy a tuk-tuky. Drobné skulinky zaplňují odvážní cyklisté a pravděpodobně nesmrtelní chodci.
Mají tady fantastický rybí trh i holandskou pevnost, do které se snažíme dostat. Naštěstí se nám to nepovede; zjišťujeme, že ji předělali na vězení.
Ke koupání to tady moc není, ale jídlo a hlavně jeho ceny jsou fantastické. Oběd pro rodinu i s pitím za 90Kč je něco, o čem už jsem dlouho snil. Jen to pivo chybí...
Nedávno jsem viděl fantastický film Le Mans ‘66 o nejtěžším automobilovém závodě světa. A teď vím, že ten fantastický Ken Miles nezemřel. Žije a jezdí s autobusem na trati z Negomba do 30km vzdáleného Kolomba.
Jdu hledat ten obchod s alkoholem.
Komentáře
Okomentovat