Návrat

Poslední den u moře, poslední výlet autobusem do nedaleké Uppuvelli v naději, že tamní restaurace nabídnou více než smaženou rýži a Kottu roti (to jsou nasekané placky s něčím, co je zrovna v kuchyni). Jestli totiž místnímu obyvatelstvu něco schází, tak je to kuchařská fantazie. Na oběd jedí všichni rýži, na večeři Kottu roti. Ta jídla vůbec nejsou špatná, ale nápaditá jsou podbně, jak sortiment firmy Remoska.

V autobuse nás nadšeně vítají, zpívají nám tradiční písně a ze zadních řad se ozývají bubny. Tleskat a vlnit se do rytmu zjevně nestačí. Jsme vyzváni, ať převezmeme žezlo zpěvu. Za chvíli celým autobusem zní “co jste hasiči, co jste dělali”. 

Píseň brzy přejímají za svou národní. 

Kuchařská můza nepolíbila ani restauratéry v Uppuvelli, takže to chce dost detektivní práce, něž se člověk dostane k výbornému kari.

Spokojeni vlastním úspěchem se za tmy vydáváme zpět k ubytování. Děti průběžně varujeme před nástrahami v podobě projíždějících aut či dobytku na cestě. Upozornění na chybějící víko kanalizace již nedořeknu. Otřesenou Ester se nám podaří brzy vytáhnout. Smrdí, ale je zdravá. 

Ráno nás čeká přesun do 250km vzdáleného Kolomba. Jízdenky jsme zakoupili předem a v aplikaci PickMe objednali na brzkou hodinu odvoz na nádraží. Odvoz nepřijel. Poměrně komplikovaně se nakonec dostáváme k železnici, kde nám průvodčí oznamuje, že podle jízdenky rozhodně nejedeme vlakem ráno, ale nočním. Výměna není možná, takže pokud chceme stihnout letadlo, musíme si koupit nové jízdenky.

Místa jsou, dokonce nemusime ani do třetí třídy. Jsme zachráněni, odjíždíme.

Tentokát je už vlak autentický. 

Možná až příliš. Obzvláště po prvním přestupu, když s obrovským štěstím zabíráme pár posledních míst ve třetí třídě, kde je postupně veškerý prostor zaplněn zjevně nedomazlenými lidmi. 

Trvalo to nekonečných 10 hodin a bylo to nezapomenutelné.

Následný let do Dubaje připadal už všem neuvěřitelně komfortní a krátký. Objednaný apartmán o třech loznicích a 150 čtverečních metrech si děti zamilovaly stejně jako Dubai Mall. Čekal jsem, že i pro kluky bude tenhle nákupní ráj skvělým místem pro stále nedořešeném nákupu “šmuků”, ale mýlil jsem se. Prý se to tu nedá koupit. A když se to nedá koupit v největším obchoďáku, co znám, tak to bude asi nějaká velká pecka.

Tak třeba na to na přijdu na nějaké alší cestě.

Bylo to hezké, tak zase někdy.