V Salalahu má v toto období panovat jen teplo a sucho. Překvapivě proto, zde není turistická sezóna. Ta nastává až od července do září, kdy zde přichází nejen monzunové deště, ale také zástupy lidí z Arabského poloostrova prahnoucích po ochlazení. Díky tomu, jsou nyní ceny za ubytování třetinové a navíc jsme při každém z našich výletů téměř sami.
Jenže, nám se něcekaně dostává i toho počasí, které má panovat až v příplatkové letní verzi.
Jsem nadšený, ušetřili jsme.
Přede dveřmi pronajatého bytu nacházím letáky místních obchodů. Děvčata jsou nadšena jak Eda ze Severky z Dáši a brzy nachází několik přesovedčivých důvodů, proč vyrazit do hypermarketu LuLu. V obchodě pak zjišťuji, že kromě hromady krevet (kilo za 115 Kč!!), a mnoha dalších nepostradatelných věcí, potřebujeme také panenku pro Kristinu. Výběr plastových miniatur je bohatý, ale jako nejlepší se jeví varianta mladé slečny v hidžábu. Až při podrobnějším průzkumu zjišťuji, že panenka slouží také jako budík k povinným modlitbám. Křičí tedy pětkrát denně, přičemž poprvé zařve hodinu a půl před svítáním a naposled hodinu a půl po soumraku. Bereme krasobruslařku. Až po vybalení se projevuje. Řve taky. “Let it Go” jede ve smyčce pořad dokola. Zlatý hidžáb.
Pondělí naplňuje cesta do vádí Darbat. Byť se může zdát, že vadí bude jedno jako druhé, opak je pravdou. Tady to připomíná spíše chorvatské vodopády Krka, jen s tím rozdílem, že je vše zdobeno velbloudy.
Ester jejich přítomnost trochu straší a neustále bojuje s pocitem, že se jedná o útočné stvoření toužící po její krvi.
Pro Kristinu jsou sice miláčkové, ale stejně se v restauraci přidává ke straší sestře, která si zde vyřizuje účty. Objednávka zní jasně: “dvakrát velblouda s rýží”.
Odpoledne stihneme ještě výlet do hor za baobaby. Jsou krásné, inspirativní a neobejmutelné. Objímání stromů musíme brzy zanechat, neb musíme stihnout ještě návštěvu kosmetického salónu. Ester totiž nutně potřebuje své dvě paže ozdobit tradičním tetováním henou. Mužům je do těchto míst přístup zapovězen, takže místo sebe posílám peněženku. Vypadá to, že to devčatům úplně stačí.
Další den věnujeme krásám krasovým. Na východ od Salalahu se totiž vyskytují závrty. Odborníci prominou, když to zjednodušeně popíšu jako jeskyně, kterým se zřítil strop. Strmé stěny pak vytváří uzavřené okrouhlé jámy, někdy se plnící vodou. Do jedné z nich, 230 metrů hluboké, sestupujeme. Cestou dolů se bojím pádu, cestou nahoru infarktu. Výkon Jany, která má celou dobu na zádech Kristinu, zaujal také přihlížejícího místního. Zatímco on má tendenci hodnotit výkon jako mimořádný, já se mu snažím vysvětlit, že v případě českých žen, se jedná o výkon naprosto běžný. Následně mě žádá o ruku Ester pro svého syna.
U města Mirbat jsou krásné pláže téměř nedotčené turismem. Výjimku tvoří jeden pětihvězdičkový hotel, ke kterému jsme se procházkou omylem dostali. V momentě, kdy se dostáváme do prvního kontaktu s plážovým personálem, dostává se nám německého pozdravu a nabídky na odvoz na náš pokoj golfovým vozítkem. Přijímám roli německého hosta a žoviálně svoz odmítám. Další nabídku na občerstvení v baru u moře již přijímám. Děti jsou nadšené, Jana o poznání méně.
Středeční ráno už nás vítá modrým nebem. Odchod na pláž ještě o chvíli odkládám a odbíhám k holiči zkrátit přerostlé vlasy. Salóny pro muže jsou tady jednou z nejčastěji provozovaných živností, takže cesta k nejbližšímu nepřesahuje 100 metrů. Vítá mě mohutný Ind a já mu sděluji své jednoduché přání.
Po zastřižení vlasů následuje série nečekaných úderu do hlavy. Možná masáž, možná trest za všechna kolonizační příkoří. Než se vzpamatuji, sesunuji se i s křeslem k zemi. Muž mi na obličej patlá několik vrstev krému, vytahuje břitvu a vrhá se na mě. Po pár minutách se křeslo vrací do původní polohy, abych mohl být seznámen s výsledkem oholení. Než stihnu utéct, jsem znovu sesunut k podlaze a na obličej mi je aplikována pleťová maska. Když už doufám, že se mě bude vše setřeno a bude po všem, celého mě předkloní, hlavu mi strčí do umývadla a výslechovou metodou amerických tajných služeb mě topí pod tekoucí vodou. Když už je zastavena voda, následuje sprcha dalších úderů, tentokrát do zad. Rituál končí, lazebník se zubí a naznačuje, ať zase přijdu.
To určitě.
Komentáře
Okomentovat