Zimní období můžu postrádat stejně jako třeba temperamentní romské sousedy. Nic zásadního proti, ale dokážu se bez toho obejít. Odjezd za teplem mi tak nejenže zkrátí zimní utrpení, ale také topnou sezónu (byť si nejsem úplně jistý, že úspora za plyn zcela pokryje náklady na cestu).
Stěně jako loni se vydáváme do Ománu. Těch důvodů k opětovné návštěvě je více, ale vypíchnu ty nejdůležitější:
- Cena letenek. Dostat celou rodinu za 20 tisíc, do pořád ještě exotické země, je poměrně lákavé.
- Místa, na která jsme nedojeli. Loni jsme k přepravě využívali rodinný sedan od Toyoty, který nebyl tou nejlepší volbou. To auto nebylo úplně špatné, ale na nezpevněné horské cesty či vyschlá koryta řek se hodilo asi jako mikina na udílení státních vyznamenání. Poučeni jsme tentokrát rezervovali vůz s pohonem všech kol a dvojnásobnou světlou výškou, jehož zásluhou bychom se měli dostat do míst, které nám zůstaly utajeny.
- Bylo tam hezky. A tak nějak doufáme, že zase bude.
Ještě před sobotním odjezdem si vychutnáváme husu. Husa je nejen skvělým pokrmem, ale jak v průběhu jídla zjišťuji, také zdrojem nečekané zábavy. A to v momentě, když mi v jejím stehně uvízne zubní náhrada maskujíci chybějící zub číslo 1. Do odjezdu zbývají hodiny, ordinace mají dávno zavřeno a můj zjev je mixem bezdomovce a idiota.
Zachraňuje mě zubní pohotovost, kde onen typ náhrady sice vidí poprvé v životě, ale usoudí, že když se to zalije dostatkem cementu, tak to bude držet. Jsem zachráněn a dokonce ušetřen platby za pohotovostní ošetření neb sestra netuší, jak má cement vykázat jako akutní zákrok.
Cement už asi není co býval. Boj s elektrickým zubním kartáčkem prohrál v první minutě a já jsem 15 minut před odjezdem opět bez zubu. Cestou na letiště tak navštěvujeme lékárnu a já zakupuji svůj první gel na fixaci protézy. Některé věci přicházejí dříve než bych čekal.
Za 90 minut jsme na letišti v Krakowě, kde nasedáme na 5 a 1/2 hodiny dlouhý let do Dubaje s FlyDubai. Jídlo se zde podává jen za příplatek, tak ho s ohledem na svou spořivost, dopřávám jen dětem, sic u platby skřípu zbytky chrupu. Když jídlo přinesou, Kristina neprojevuje sebemenší chuť k jídlu a Ester věnuje veškeré síly k nalezení sáčku na zvracení. Jídlo zůstává téměř netkmuto a já intenzivně cítím, že ta arabská prohibice nebude jednoduchá.
Komentáře
Okomentovat