Domů

Ester už v Dubaji sice byla, ale to jí bylo jen pár měsíců 2 roky, takže už je téměř vše z hlavy dokonale vymazáno. Pro obě holky je to tedy nové město, které jsme se jim chystali ukázat. Horko nás ale přesvědčilo, abychom tu prohlídku osekali na minimum. Ani děvčata nebyla proti a raději dopoledne zůstala ve střešním hotelovém bazénu. 

Takže, nakonec jen mrakodrap Burj Khalifa, Dubai Mall a rychlo-prohlídka z nadzemky. Zatímco děti Dubai Mall díky obřímu akváriu, vodopádu a jídlu nadchla, já trpěl hlukem, davy lidí, ztrátou orientace i peněz.

Dubaj mi najednou přijde jako naprostý protiklad Ománu. Chce být pompézní, obdivovaná a nejlepší za jakoukoliv cenu. Její relativně nově vytyčená identita mi přijde náhle trochu protivná. Buď stárnu, nebo mi chybí správně nabitá platební karta.

Dost bylo skla, betonu a všudypřítomných stavenišť. Jedeme domů. 

A pokud to z těch mých zápisků nebylo úplně zřejmé, tak vězte, že Omán je skvělý. A platí to nejen o překvapivě pestré krajině, ale hlavně o lidech. Držím jim palce, ať jim to vydrží. 

Tak zase někdy.

PS: a hezké Velikonoce!