Ta absence lidí u moře nám nedá spát. Vydáváme se kousek za Salalah do oblasti Hawana, bohaté na resorty oznamkované mnoha hvězdami. Lidé se našli. Na kilometrové pláži jsou ve stínu palem v několika řadách úhledně vyrovnána lehátka. A na nich spokojeně odpočívají turisti popíjející koktejly s paraplíčky. Děti se závistivě dívají na zdejší možnosti ubytovaní, já přemýšlím jak získat ten koktejl. Týden už jsem neabstinoval více než 20 let.
Další zastávkou je pláž v Taqah, kde se mimo koupání ve vlnách věnujeme pozorování plameňáků a skákajících delfínů. Přiznávám, že neskáčou zrovna u břehu, ale i tak “Kdo z vás to má?”.
Poslední večer v Salalahu se jdeme seznámit s historickým centrem města. Záhy zjišťujeme, že město žádné centrum nemá. Pokud za něj tedy nebudu považovat něco, co by mohlo být autobusovým nádražím, spolu s tržnicí. Částečně to u děvčat vylepšují alespoň Indové, prodávající kokosové ořechy s brčkem za 10Kč.
Jinak tu jsou jen paneláky a samozřejmě mešita.
Nedaleký park s dětský hřištěm má svůj pevný rozvrh. Jsou dny, kdy zde mohou rodiny, kdy jen matky s dětmi a kdy všichni ostatní. Středa je den pro rodiny, dětí se ani tentokrát nezbavím. Mnohem zajímavější je v Salalahu zeleň. Jsou tady hektary zelených ploch s palmami a ozdobnými záhony. Je až zarážející, jakými počty lidí a množstvím vody je to zabezpečováno. Musí to stát balík, ale když vám 50% HDP generuje ropa a plyn, tak se to dá asi zvládnout.
Loučíme se s komfortem
apartmánu.
Následujících sedm dní se budeme
pomalu přibližovat zpět do Muscatu a úplně to nevypadá, že bude vždy po ruce
hotel.
Pozn.: To červené máme za sebou, to modré je před námi.
Komentáře
Okomentovat