Omán XII.

Noc strávená hluboko v soutěsce byla nezapomenutelná. Z té samoty a nedostupnosti mě chvílemi až mrazí. O půlnoci mě probouzí rachocení kolem stanu. Ještě než vyrazím na zteč, tak statečně vystrkuji hlavu ze stanu, abych se tváři v tvář setkal s narušitelem. Jeden pevný pohled zajištuje mé vítězství bez jediného úderu. Ve tmě se ztrácí záda poražené lišky.

Ještě ranní koupel v liduprázdném vádí a pak přesunout celý náklad zpět k autu. 



A aby nám dojem z tohoto neopakovatelného stanového noclehu už žádný další nepokazil (zcela bez ironie), navrhuji u snídaně, aby zůstal již tím posledním. Zbytek by se mohl odehrát v hotelu. Zatímco děti nadšeně souhlasí, Jana se tváři poměrně zklamaně. Stan ji přirostl k srdci natolik, že se budu muset po návratu podívat, jak se stát v dospělosti členem Junáka. 

Jelikož vádí není nikdy dost, je v našem hledáčku další, nesoucí stejné jméno, jako vesnice, kde začíná - Tiwi. Průvodci opět podcenili schopnost naší Corolly, když upozorňovali na nutnost pohonu čtyř kol. Smrad spojky nás už nechává klidnými, stejně jako výhledy ze srazů. Na konci cesty nás odchytávají dva muži z Bangladéše, aby nám ukázali cestu dále. 
Klikatou cestou hluboko do údolí a následným šplháním po kamenech nás přivádějí na skvělá místa, která bychom bez jejich pomoci nenašli. Tihle amatérští horolezci v žabkách navíc poskytují naší skupině neustálou fyzickou pomoc při zdolávání překážek. Bohužel se to týká jen ženské části. Já asi vypadám jako Spiderman. 

Škoda jen, že to nedělají zadarmo. 



Třetí koupel dnešního dne absolvujeme v Bimmah Sinkhole. Dříve šlo o jeskyni plnící se mořskou vodou, pak spadl strop a je z toho jezírko vybízející ke koupání a skokům. Největší blázni skáčou až z horního okraje. My se držíme výrazně níže.



Cestou do hotelu v Muscatu zastavujeme ještě na koupání u moře. 
Pokud dnes absolvuji ještě jednu koupel, zůstanou mi varhánky na prstech až do konce života.

Ruchem a šířkou silnic připomíná Muscat New York. Smyslem pro dodržování silničních pravidel se podobá Rusku. Vypadá to, že k velkým autům získáváte rovnou povolení pro absolutní přednost v jízdě. A ti, co nemají na velké auto a chodí pěšky, chtějí asi depresi vyřešit sebevraždou. Jinak si neočekávané skoky indických chodců do silnice nelze vysvětlit. 

Vrátit auto do půjčovny v nějakém rozumném stavu bude ještě boj. 

Komentáře