Pondělí věnujeme čisté relaxaci.
Hotelová snídaně, bazén a odjezd na pláž. Tu městskou vynecháme, přeci jen je
trochu hlučnější a plná aut. S auty se tady totiž jezdí, tak blízko k cíli, jak
to jen jde. Proto taky mají skoro všichni čtyřkolky. S auty se zajíždí k
obchodu, kde je prodavači z okýnka nadiktován seznam položek, které jsou
následně zřízencem naloženy do kufru. Stejně se přijíždí ke kterékoliv
restauraci a uskutečňuje objednávka jídla s sebou. Kontejnery u cesty umožňují
vhod odpadu také bez vysednutí. Znám u nás pár lidí, kteří by to taky
ocenili.
Naši pláž hledáme na satelitních
mapách.
To co nacházíme je jen 15km
jízdy na jih, splňuje to přesně to, co jsme hledali. Kouzelná zátoka schovaná
mezi vápencovými útesy vyšperkovaná bílým pískem. Nebýt jedné medúzy a křiku
požahané Ester, byl by to dokonalý kýč.
Je vidět, že už se přibližujeme
k Muscatu, který je nejen hlavním městem, ale též vstupní branou turistů do
Ománu. Zatímco jsme až doteď byli v podstatě za exoty, v Súru už o turistu není
problém zakopnout. To se týká i našeho hotelu, který je nejen plný Evropanů,
ale také je to první místo, kde si můžeme koupit láhev vína. Stojí ale 550 Kč a
tak zjišťuji, že jsem větší lakomec než alkoholik.
Pondělní přesun má jen 40km.
Cílem je vádí Shab. Jedno z nejkrásnějších ománských vádí má dostatek vody pro
koupání i v období sucha. Místní nás zde přivezli na lodičce a my pak
pokračujeme pěšky soutěskou ke zhruba kilometrovém úseku propojených bazénků.
Ty jsou sevřené mezi vysokými skalami a v mnoha místech jsou doplněny o palmové
oázy.
Někdy mezi bazénky musíme projít nízkou vodou, jindy přeplavat úzkou skalní štěrbinou.
Jeden nový bazének naplním pravděpodobně vlastním potem. Budeme tady nocovat a tak na zádech táhnu nezbytných 100 litrů nákladu pro jednonoční přežití. Nějak se nám oteplilo. Venku je 34 a tak si užívám každý krok.
Jinak dokonalé.
Komentáře
Okomentovat