Další probuzení ve stanu na
pláži. Tentokrát však trvá ranní očista déle než obvykle. Mytí vlasů, výběr
vhodného modelu šatů, vůně parfémů. Děvčata berou přesun do hotelu vážně. Jana
dokonce uklízí náš vůz. Vypadá to, se počítá i s pikolíkem, co parkuje auta.
Přemýšlím, co jsem nasliboval.
Po cestě do Súru se zatavujeme v
přírodní rezervaci, která chrání želvy zelené. Vyplouvají zde z moře, aby na
pláži provedly snůšku vajec. Rezervace je přístupná lidem, kteří zde mohou v noci
sledovat želvy zakopávající vejce, případně před rozbřeskem líhnutí mláďat. Ani
na jedno není zrovna ideální měsíc, tak se jdeme zeptat, co bychom mohli při
troše štěstí vidět.
Líhnutí je prý bez šance, ale
včera se kladlo, tak máme zkusit večer dorazit.
Teď už jen udržet při životě
děti.
Súr vypadá na první pohled
sympaticky. Nad zátoku s přístavem se tyčí zbytky mohutné pevnosti,
zatímco blíže u vody září nízké bílé arabské domy a majáky.
Dodnes odsud vyplouvají
plachetnice do Afriky a Indie. Jen náklad se časem proměnil. Dříve to bylo
hlavně kadidlo, na kterém Omán, díky téměř výhradním monopolu, nechutně
zbohatl; později se slušným motorem ekonomiky stali afričtí otroci. Kadidlo si
chce Jana přivézt, Afričana snad ne.
Hotel sice vypadá slušně, ale to
co děti ocenily nejvíce, okem nespatříte.
Ano, je tu Wi-Fi.
Internet zdarma, ve veřejném
prostoru, není v Ománu rozhodně samozřejmostí. My máme pro plánovací potřeby
ománskou SIM kartu, kde stojí 3GB nehezkých 550 Kč, takže šetříme každý
Bajt.
Operátoři jsou tady hrozně
nenažraní, to by se u nás nemohlo stát.
Objev Internetu a bazénu je
natolik silný vjem, že Kristina odmítá odpolední spánek. Skvělá příprava na
noční pozorování želv.
Byť vcházíme do recepce
rezervace ve 20 hodin, výprava za želvami je zatím v nedohlednu. Jana pumpuje
do dětí prostřednictvím bonbónů cukr v množství výrazně větším než malém.
Silnější drogy tu bohužel nemají. Je 21:40 když konečně přichází průvodce a
zvěstuje radostnou novinu, že jsou želvy na pláži. Ve 21:45 vycházíme, ve
21:47 usíná Kristina.
Jsou tam a jsou nádherné. Mají
dobrých 120cm a kladou asi stovku vajíček. Krom toho, že snůšku zahrabou půl
metru pod zem, ještě vyhrabávají několik dalších děr pro zmatení lišek
hledajících chutná vejce. Ani tak nemají malé želvy vyhráno. Na jejich
vylíhnutí už se pak těší krabi a racci. Přežijí pouze jednotky procent.
Želvám životní příběh začíná, nám ten dnešní končí. Pokud tedy neumřu u toho, až budu spící Ester přenášet z auta do třetího patra hotelu.
Komentáře
Okomentovat