Kdyby někdo nevědel co jsou vádí, tak vězte, že to jsou vyschlá koryta řek, kudy dnes protéká voda jen nárazově, zejména v období dešťů. A protože to jsou často moc hezká místa, jako třeba soutěsky, tak jsou i našim oblíbeným cílem. K jejich prohlídce se dá navíc obvykle využít i auto, což podstatně šetří nohy, resp. mimické svaly, našich dětí. Jedno z takových je třeba Wadi Tanuf, které jsme navštívili po opuštění našeho horského sídla.
Dále pokračujeme do jeskyně Al Hoota. Do této největší jeskyně arabského poloostrova vás přiveze od hlavního vstupu vlak, protože nikdo nepředpokládá, že byste těch 800 metrů mohli ujít. Navíc je vtipné, že ten vláček vyrobili v Rakousku, kde jej zapomněli vybavit klimatizací. Alespoň kabinu řidiče tak vybavili mobilní jednotkou, kterou musí řidič složitě přelézat, aby se dostal ke svému sedadlu. Předpokládám, že na topení určitě nezapomněli. Jeskyně je se svou 4,5 km délkou ohromující, stejně jako její celoroční teplota 23 stupňů. Naše jeskyně mají ještě co dohánět.
O 30 kilometrů a jedno zvracení dále je jedno z nejstarších měst Ománu - Nizwa. Ta má kromě stejnojmenné pevnosti také množství tematických tržnic. Od zeleninových, řemeslných, masových, rybích až po datlové. Tím, že nepotkáváme ve městě žádné turisty, si při procházkách vychutnáváme téměř objevitelský pocit. Nevydrží nám to dlouho, v datlové tržnici se vynořuje neobyčejně početný zájezd francouzských důchodců. Nejen, že nás v nákupu poráží stejně jako u Slavkova, navíc nám berou iluze.
A protože se začíná stmívat,
vydáme se pomalu na nejdelší přesun naší dovolené. Čeká nás dobrých 800km na
jih země do města Salalah k Arabskému moři. Cesta je vystavěna jako podle
pravítka a vede celou dobu pouští. Zpestřit cestu vám ale mohou dvě věci: velbloudi
skákající do vozovky a písečné duny, jejichž jazyky občas zkrášluji asfalt a
mohou vám tak pomoci k nechtěnému tuningu vozu.
V polovině trasy opouštíme
dálnici, vjíždíme do pouště a v záři světlometů stavíme stan. Je asi 23 hodin a
teplota je stále příjemných 27 stupňů. Není třeba si brát spacák, úplně mi
stačí lehká deka. Uprostřed noci se probouzím zimou. Najednou se mi jasně
vybavuje informace o nočních mrazech na Sahaře.
Tahle noc nebyla krátká.
Komentáře
Okomentovat