Plánovat odjezd na dovolenou s jednoletkou a šestiletkou v lednu, je slušná loterie. Ve vzduchu navíc lítaly viry natolik odolné, že je nezastavil ani ostravský smog, který je jinak schopny zastavit i automobilovou dopravu. Přesto všechno se podařilo dva dny před odjezdem oba usmrkance doléčit. To ale neznamená, že zdraví nepotřebují léky. Právě naopak. Dostatečně vylekaní rady lékařů, jsem navštívil lékárnu, kde mi po přečtení mého seznamu měli chuť vyměnit červenou kartičku Dr. Maxe za zlatou. Odměnou za mé leknutí při placení byla igelitka, která vyplnila třetinu našeho 120 litroveho zavazadla.
A vyplatilo se. Kristina na Koh Wai skutečně dostala teploty, které jsme díky naši výbavě byli připraveni okamžitě zastavit. Připravenost není vše. Věřte nevěřte, ale zastavovat teplotu Nurofenovými čípky, skladovánými ve třiceti stupních, fakt nejde.
Dítě nicméně prokázalo svou životaschopnost a v soutěži přírodního výběru vyhrálo další kolo.
Tři noci na Koh Wai rychle utekly. Dny naplněné jídlem, sluncem a šnorchlovaním téměř splynuly. Je čas jet dále. Přesto jsou tady lidé, kteří zde tráví celou několikatýdenní dovolenou. Třeba jako německy pár s dětmi, který s námi měl chuť konverzovat. Dlouho jim to nevydrželo. Nevím, jestli je vylekal můj popis přesunu na berlínské letiště nebo připomínka toho, že jsme se do Německa dostali relativně rychle díky dálnici co postavil Hitler v Polsku. Možná jsou témata, o kterých se v Německu nehovoří.
Loď objednána ještě na Koh Changu skutečně připlouvá a my se na motorovém člunu přestavěném na autobus přesouváme na Koh Kood. Plavba proti vlnám připomíná jízdu po D1 na korbě V3S. V půlce plavby loď zastavuje a pomocník kapitána rozdává dětem záchrané vesty. Moc jsem se uklidnil.
Koh Kood je čtvrtý největší ostrov Thajska. Hornatý ostrov dlouhý 25 km a široký 12km, ležící na hranici s Kambodžou, je skutečně krásný. Asi i proto tady vlastní nějakou "chatku" také manželé Backhamovi, byť jsem je na snídani ještě nepotkal.
Minule jsem psal, že pro průzkum ostrova s rodinou potřebujete auto. Mýlil jsem se.
Když sebepočetnější thajské rodině stačí k přepravě skútr, tak nám musí také!
Ester sedí vpředu držící se zrcátek, za ní se já snažím řídit a skupinu uzavírá Jana s Kristinou upevněnou na prsou v nosítku. S lehkostí překonavame 12% stoupání i klesání a poznáváme tak krásy ostrova. Další mangrovnikový háj vzbuzuje u Ester velké nadšení.
Skoky z houpajícího se lana do jezírka pod vodopády se Ester už jeví zajímavěji. Že je nutné kyvadlo v jeho amplitudě nad vodní hladinou opustit však nepochopila. Zatímco řvu a představuji si transport pozůstatků seškrábaných ze skály do vlasti, dostává se Ester zpět na místo odrazu, odkud již pokračuje do vody jediným správným způsobem. Jsem o dva roky starší.
Pedikurou posedlé rybičky zklidňují, zatímco liduprazdné široké bílé pláže doslova oslňuji.
Cena za pronájem skútru je v podstatě dobrou investicí (cca 200Kč/den), neboť se vrací už při prvním obědě. Jakmile se totiž dostáváme mimo turistické oblasti, cena rodinného oběda postaveného na plodech moře stojí rázem 150 Kč i s pitím.
Líbí se mi tady. Moc.
Komentáře
Okomentovat