Koh Chang

Na hranici života a smrti se většinou nedostanete při adrenalinových "sportech", ale při činnostech naprosto všedních. 

Například šance, že v Thajsku umřete při autonehodě je podle oficiálních statistik čtyřikrát větší než u nás. Což jsem netušil v době, když jsem se radoval z toho, že letos nebudu muset absolvovat vnitrostátní let, ale veškeré přesuny si odbydeme po silnici a po vodě. Poté, co jsme strávili na liliputí sedačce dodávky, vydávající se za VIP bus, osm hodin namísto slibovanych pěti, jsme se mohli poměrně intenzivně seznámit se zdejší dopravní situací. A už vím jedno - thajské dopravní statistiky obsahují tolik pravdivých údajů jako Haló noviny. 

A protože zázraky se dějí, jsme živí, zdrávi, a již téměř bez tiku, na Ko Changu. 

Druhý největší ostrov Thajska mi byl sympatický už doma, když jsem chybně usoudil že se musí jednat o nějaký pivní ostrov, kde se Chang nejen vyrábí, ale také teče potrubím do každé chatky. Neteče. I po prozření je třeba uznat, že tento sloní ostrov je zbytečně opomíjenou perlou zálivu. Najdete zde vše, co od kýčovitého ostrova očekáváte. Bílé pláže, ohnuté palmy, slony koupající se v moři, divoký prales, rozumné ceny i počet lidí.  

My jsme se ubytovali v podniku Tha Stage. Moc příjemná volba. Hodnocení nazkazila ani chybějící přistýlka pro Ester. Drobného nedopatření jsme se snažili využít ekonomicky a přimět Ester ke spaní v dětské postýlce poskytované zdarma. Vydržela jednu noc, pak už pokojská skládala postel.

O těch pár čísel kratší postel jsme kompenzovali večeří v restauraci "All you can eat" překypující mořskými plody. Přestože po naši návštěvě pravdepodobně přehodnocují cenovou politiku, obě děti budou na jejich pohostinnost ještě dlouho vzpomínat. 

A když sloní ostrov, tak výlet na sloní farmu. Ester sice před dvěmi lety obdobnou akci absolvovala, ale pranic si z toho nepamatuje. Nebo to alespoň tvrdí. Nevím, zda to je zástěrka, aby mohla jet znovu nebo ten dětský mozek skutečně natolik plýtvá zážitky a mými penězi. U Kristiny to možná vyhozené peníze nebyly, vypadalo to, že si traumatický zážitek z vyjížďky ponese celý život. 

Pokusili jsme se jí pak uklidnit výletem na kajaku k blízkým ostrovům. Moc jsme si to užili. Kristina spala přisáta na Janině bradavce, Ester se nás snažila srazit padlém a já hodinu potil krev.

Máme se báječně!