Představte si, že jste v Berlíně. Je mrazivý zimní večer a vy se líně posouváte po dálnici v autě, stejně jako všichni, kteří se chtějí někam přepravit. Sledujete lampy osvětlující neupravené zasnězené chodníky. Jsou prázdné, pěšky se nechce nikomu.
Ze tmy se vynořuje skupinka lidí. Rozeznaváte matku nesoucí dítě na prsou, otce s obrovským vakem na zádech, tlačícího ze všech sil kočár překypující věcmi. Vzadu skupinu uzavírá drobná holčička snažící se se vší urputností stačit tempu rodiců. Byť vzbuzují lítost, stejně vám to nedá a hodnotíte jejich oblečení. Asi Armáda spásy nebo Adra. Jste rádi, že se o tyhle lidi někdo postará. Za vás.
Střih.
Právě jste minuli Miklasovy v Berlíně. Po dvou letech jsme se opět vydali do Thajska a k odletu využili letiště Tegel. A protože se ve mě při hledání parkoviště zmocnila lakota, parkujeme na veřejném parkovišti, o kterém jsem se dočetl na cestovatelských diskuzích. Tento nápad, jak ušetřit 75€, se nesetkal doma s velkým nadšením. Místo očekávané pochvaly jsem byl zaskočen dotazy a připomínkami akcentujícími jediné téma - zimu. Připouštím, že leden není ideální pro kilometrový přesun v letních věcech, ale přiznejme si, že pokud by se členové rodiny věnovali před odletem otužovaní, tak by to dát mohli.
Trénink byl odmítnut, místo toho Jana navštívila second-hand a vybavila nás nákupem slušivých zimních věci v ceně 20Kč za kus.
Zahodit veškeré zimní vybavení již v letištní hale nebylo prozíravé, Qatar airlines nám nástup do letadla zpříjemnil pobytem na letištní ploše. Moc jsme si to v těch šortkách užili.
Dál už to bylo veskrze pozitivní. Motory letadla pracovaly bez chyby, pilot byl intelektuálně natolik zdatný, že zvládl zapnout autopilota, letušky prodávaly alkohol v neomezeném množství a mě se podařilo usnout. Zbytek klidu odkojila Jana. Báječná to žena.
Po šesti hodinách letu do Doha, dvouhodinové přestávce a dalších šesti hodinách jsem v Bangkoku. Přivítalo nás večerních 29 stupňů a vlhkost vysoká stejně jako sazba oficiální letištní taxislužby před přiletovou halou. Dávat 750 Bathů za cenu na Khao San se nám nechtělo, takže celý náš pojízdný cirkus přesouváme k odletové hale, kde zastavují taxi všeho druhu, ne jen ty letištěm certifikované. Za 450 Bathů se přesouváme k hotelu a míříme do rušných ulic na dohodnuté setkání s jednou ostravskou rodinkou. Balunovi jsou skvělí a jejich historky z pobytu ještě lepší. Zažili vše. Angínu, zápal plic a s ním spojený pobyt v nemocnici, nekončící lijáky i povodně.
Bez jakékoliv ztráty optimismu už plánují pobyt na příští rok.
Další den ukazujeme město Ester. Královský palác je obklíčen policejními check-pointy, které kontrolují nekonečné davy černě oděných Thajců, kteří se chodí rozloučit se zesnulým králem. Ta prezentace smutku připomíná bolševický první máj. Billboardy, plakáty, černé girlandy na zdech a plotech, smuteční cetky. Prodávate-li černou látku, jste zabezpečení na další dvě generace.
Emancipace dorazila i zde. V noci nás budí hádka před hotelem, jejíž ústřední postavou je žena bijící různým kuchyňským vybavením svého muže. Myšlenku na jeho záchranu rychle zažene spánek. Policisty ani tělo před hotelem ráno nenacházíme, muž byl buď záchraněn nebo zakopán.
Rychlá snídaně a pak nástup do minibusu, který nás převeze na ostrov Ko Chang.
Usazují nás na zadní lavici, umístěnou tam, kde by jste normálně hledali zavazadlový prostor. Komfort i bezpečnost Fiatu Maluch.
Držte nám palce.
Ze tmy se vynořuje skupinka lidí. Rozeznaváte matku nesoucí dítě na prsou, otce s obrovským vakem na zádech, tlačícího ze všech sil kočár překypující věcmi. Vzadu skupinu uzavírá drobná holčička snažící se se vší urputností stačit tempu rodiců. Byť vzbuzují lítost, stejně vám to nedá a hodnotíte jejich oblečení. Asi Armáda spásy nebo Adra. Jste rádi, že se o tyhle lidi někdo postará. Za vás.
Střih.
Právě jste minuli Miklasovy v Berlíně. Po dvou letech jsme se opět vydali do Thajska a k odletu využili letiště Tegel. A protože se ve mě při hledání parkoviště zmocnila lakota, parkujeme na veřejném parkovišti, o kterém jsem se dočetl na cestovatelských diskuzích. Tento nápad, jak ušetřit 75€, se nesetkal doma s velkým nadšením. Místo očekávané pochvaly jsem byl zaskočen dotazy a připomínkami akcentujícími jediné téma - zimu. Připouštím, že leden není ideální pro kilometrový přesun v letních věcech, ale přiznejme si, že pokud by se členové rodiny věnovali před odletem otužovaní, tak by to dát mohli.
Trénink byl odmítnut, místo toho Jana navštívila second-hand a vybavila nás nákupem slušivých zimních věci v ceně 20Kč za kus.
Zahodit veškeré zimní vybavení již v letištní hale nebylo prozíravé, Qatar airlines nám nástup do letadla zpříjemnil pobytem na letištní ploše. Moc jsme si to v těch šortkách užili.
Dál už to bylo veskrze pozitivní. Motory letadla pracovaly bez chyby, pilot byl intelektuálně natolik zdatný, že zvládl zapnout autopilota, letušky prodávaly alkohol v neomezeném množství a mě se podařilo usnout. Zbytek klidu odkojila Jana. Báječná to žena.
Po šesti hodinách letu do Doha, dvouhodinové přestávce a dalších šesti hodinách jsem v Bangkoku. Přivítalo nás večerních 29 stupňů a vlhkost vysoká stejně jako sazba oficiální letištní taxislužby před přiletovou halou. Dávat 750 Bathů za cenu na Khao San se nám nechtělo, takže celý náš pojízdný cirkus přesouváme k odletové hale, kde zastavují taxi všeho druhu, ne jen ty letištěm certifikované. Za 450 Bathů se přesouváme k hotelu a míříme do rušných ulic na dohodnuté setkání s jednou ostravskou rodinkou. Balunovi jsou skvělí a jejich historky z pobytu ještě lepší. Zažili vše. Angínu, zápal plic a s ním spojený pobyt v nemocnici, nekončící lijáky i povodně.
Bez jakékoliv ztráty optimismu už plánují pobyt na příští rok.
Další den ukazujeme město Ester. Královský palác je obklíčen policejními check-pointy, které kontrolují nekonečné davy černě oděných Thajců, kteří se chodí rozloučit se zesnulým králem. Ta prezentace smutku připomíná bolševický první máj. Billboardy, plakáty, černé girlandy na zdech a plotech, smuteční cetky. Prodávate-li černou látku, jste zabezpečení na další dvě generace.
Emancipace dorazila i zde. V noci nás budí hádka před hotelem, jejíž ústřední postavou je žena bijící různým kuchyňským vybavením svého muže. Myšlenku na jeho záchranu rychle zažene spánek. Policisty ani tělo před hotelem ráno nenacházíme, muž byl buď záchraněn nebo zakopán.
Rychlá snídaně a pak nástup do minibusu, který nás převeze na ostrov Ko Chang.
Usazují nás na zadní lavici, umístěnou tam, kde by jste normálně hledali zavazadlový prostor. Komfort i bezpečnost Fiatu Maluch.
Držte nám palce.
Komentáře
Okomentovat