Letíme

Když jsem kupoval letenky od Ukraina Airlines, předpokládal jsem, ze jediným důvodem neobvykle nízké ceny, je poněkud dobrodružnější letecký koridor, který jako jeden z malá umožňuje prohlídku systému BUK v akci. Mýlil jsem se. Ve srovnání třeba s Emirates je to slovy klasika nejen úplně jiné hřiště, ale úplně jiný sport. Multimediální systémy v sedadlech nebo jen prosté zobrazování dat letu v panelech nad hlavami, dorazí na paluby asi až s výměnou flotily, po překonání její  padesatileté životnosti. Což bude zřejmě napřesrok. 

Ale co je úplně nejhorší: já se svou panickou hrůzou z pobytu ve vzduchu, vždy toužebně očekávám dosažení letové hladiny. Ne, žebych se v ní cítil bezpečněji, ale je to ten čas, kdy se vynoří stewardky s alkoholovým vozíkem, který pomůže doladit mou hladinku do úrovně, kdy jsem schopen neděsit sebe ani okolí. Tady je všechno jinak - zdarma dostanete jen vodu a džus, za vše ostatní zaplatíte tolik Hřiven, že vam nepomůže ani Provident. Výsledek: první nealkoholický let vyplněný 10 hodinami poslechu motorů a držením strategické pozice u nouzových vychodů. Holky to berou o poznání statečněji, byť i Ester navrhuje, abychom příště zakoupili opět ty dražší letenky. Zní to rozumně.

V Bangkoku nás vítá slunce a příjemných 30 stupňů. My se zde nezdržujeme a jen se přesouváme 45 minut z mezinárodního na vnitrostátní letiště, odkud pokračujeme dále na jih do Hat Yai, kde konečně po 24 hodinách letů a přesunů skládáme hlavu v hotelu. 

První krevety, první Changy. Bude to fajn.