Návrat

Po čtyřech nocích opouštíme Phi Phi Hill Resort. Dříve místo občasných setkání krajanů, je dnes češtinou naplněno více než Máchovo jezero. Důvod proč zrovna zde, 9000 km od domova, nás vítají slovy "ahój! jak se máž?", je nám utajen. Rozčarování završuje příjezd několika pražských celebrit světového formátu, o jejichž dovolenkových zážitcích jsou pravidelně informováni, lobotomií postižení čtenáři, deníku Super.cz. Úplně si nejsem jistý, zda si obdivovatel ve svých romantických představách uvědomuje, že jeho hvězda bydlí, stejně jako my, v chatce za 550 Kč, o kterou je nutné se dělit také s hady či pavouky velikosti velbloudí stopy. 

Zakupujeme lodní lístky do Krabi, odkud létime do finální destinace Bangkok. U poslední večeře nás David, stejně jako sebe, překvapuje datem odletu na své letence. Ne, v Bangkoku spolu poslední noc rozhodně nebudeme. S adoptovaným členem rodiny se shledáme až u letu do rodné vlasti. Alespoň doufám. Trochu ho podezírám, zda v tom nebyl úmysl, jak na chvíli zažít pocity ticha. Ester totiž mluví permanentně. Kdyby dostala za každé slovo Korunu, nemusel už by děda hrát Sportku.

Přílet do Bangokou je ve skrze pozitivní, a to hned ze dvou důvodů: 

1) Konečně jsem pochopil, kde se poděly všechny štíhlé atraktivní Thajky, které se před námi celou dobu úspěšně schovávaly. Všechny pracují v místních aeroliniích AirAsia. Nikde jinde už je nenajdete.

2) Pilot dokázal najít letiště. Měl jsem zcela jasný dojem, že původně se omylem pokoušel učinit přistání dvakrát na dálnici.

Na ubytování ve čtyř-hvězdičkovém hotelu v blízkosti metra za 500 Kč něco nesedí. Už víme proč, nadzemka projíždějící kolem oken, rozvibruje dům každých patnáct minut. Není to zlé, od půlnoci do šesti nejede.

Následuje Ester dlouho očekávaný den. Nákupy. Jedeme do MBK, největšího chrámu konzumu jihovýchodní Asie. Po vykoupení pětiny skladových zásob, získáváme povolení k opuštění prostor pod příslibem pokračování v čínské čtvrti. Zde se věci trochu komplikují, neb se Číňané jednou v roce věnuji oslavám více než obchodu. Vítání nového roku je velkolepé, stejně jako výzdoba lampióny. Ester nezapře zklamaní. Číňané pohořeli, stejně jako jejich náboženství. Víra v boha, který nenosí dárky jí přijde podivná. Odhalení, že věřící dokonce nosí dary naopak jemu, je již zcela nepochopitelná. A že ty dary nakonec zůstávají bez povšimnutí, si vysvětluje tím, že je na ně zřejmě bůh alergický. 

Bylo to hezké, je čas jet domů.