David dorazil. Velmi milé setkání daleko od domova mi připomíná ještě druhý den ranní nevolnost, z pravděpodobně methylem naředěné, rýžové whisky. Příště jen Chang. Společně nasedáme do lodě, vstříc národnímu parku.
Po vylodění nás vítá početná četa zametačů, spalovačů a natěračů. Podezření z toho, že tady něco nehraje, sílí. Brzy naši spolecnost rozšiřuje správce parku, zastavuje odjíždějící loď a velí nám k opuštění území z důvodu plánovaného příjezdu princezny. Šermujme papíry potvrzující rezervaci. Ty jsou po důsledném prozkoumání kvalifikovány sice jako pravé, nicméně bezcenné. Pro redundanci se máme obrátit na pobočku parku ve tři hodiny vzdáleném městě. Vypadá to na poměrně nedobytnou pohledávku. K vyhozeným penězům můžeme připočítat také platbu za zbytečnou cestu lodním taxi z Lipe, kterou máme navíc okamžitě zopakovat za nucenou cestu zpět. Za deportaci odmítám platit, s čímž seznamuji také velícího důstojníka. Ať už v důsledku rozumné argumentace či zřetelného váhového rozdílu, přistupuje na můj návrh a cestu zpět platí taxikáři sám. Rád bych věděl, kam ta princezna ve skutečnosti přijede. Představa královské rodiny spící v chatce za 300 Kč mě docela baví.
Ocitáme se tak zpět na Lipe, kde se rozhodneme strávit ještě 2 noci. Jednak se nám tady začalo líbit a také chceme dát Davidovi šanci na rekonvalescenci, po dvou dnech strávených cestováním. Snažíme se vymyslet, čím zalepit nečekanou díru v našem itineráři. Asi vlivem zhonu z neustálých přesunů mezi restauracemi, plážemi a masážemi, se nám tato intelektuální aktivita příliš nedaří. Ráno odjíždí lodě, tak to snad nějak rozlouskneme.
Komentáře
Okomentovat