Pátek se rozhodneme vyplnit šnorchlovaním a průzkumem ostrovu Koh Kradan. Již první cesta za proháněním ryb je započata úspěchem. Po seskoku z lodi se mi vymykají brýle padají do temných hlubin. Šance na další shledání je pravděpodobné asi tak, jako že včas odjedete z thajského přístavu.
Kapitán disponuje zapůčním vybavením. S ohledem na stav, bych takový kousek normálně nebyl ochoten nasadit ani na svůj špinavý batoh. Život je také o ustupcích. S odporem se zakusuji do šnorchlu a modlím se v silnou dezinfekční schopnost mořské vody. Život pod hladinou je fantastický, nejlepší jaký jsem kdy v Thajsku viděl. Úvaha o přemístění na zdejší nádherné pláže nám nevydrží dlouho. Jakmile se seznámíme s cenou ubytování, dojíme kopeček zmrzliny za 65 Kč a dopijeme kafe ve stejně ceně, nikdo na další setrvání ani nepomyslí.
Chystáme se opustit Koh Mook a vydat se na poslední zastávku u moře, na Phi Phi. Již první mapování ceny jízdenky přináší rozčarování. Očekávání, že cena za plavbu bude mít nějakou souvislost se vzdáleností plavby je stejně mylné, jako představa, že když jsme tady dítě zadarmo přivezli, tak v tomto trendu můžeme dále pokračovat. Nezbývá než se přizpůsobit a ohnout některé morální rodičovské zásady. Učíme Ester její nový věk. Poměrně rychle si zvyká a bez zaváhání nyní na dotaz ohledně staří vztyčuje 3 prsty. Jede zdarma.
Poslední masáž na Mooku je nevšední. Masérka s nenaplněným snem o Davidovi bere asi za vděk mnou. Několikrát mi nakukuje pod trenky, objímá mě a nutí ke společným fotkám. Konverzace v průběhu má tři zásadní body: já vypadat velmi dobře a mladě, ona stále nebýt paní, ona nemít darling. Konec masáže završuje pozváním na kávu do přilehlého příbytku. Večer kafe nepiju, jsem zachráněn.
Asi s ní lomcuje vsudypřítomný Valentýn.
Komentáře
Okomentovat