A neni tam jen rybnicek, ale tale vulkan, na ktery jsme se dnes rano vydali.
Privstali jsme si, dorazili prvni na snidani a bez dalsiho zdrzovani jsme v 8 vyjeli. Nebe modre, slunce zhave, cesta nastudovana, nic nas nemuze prekvapit. Hodinu a pul dlouha cest do vysky 2600 metru slibuje dosud nepoznane - mesicni krajinu a jicen stale cinne sopky.
Poslednich 1000m prevyseni jedeme v desti, viditelnost se drasticky snizuje. Na poslednim parkovisti opoustime auto, vybaveni hi-tech outdoorovymi vecmi, se vydavame na turu k sopce. Voda je vsude, pada zhora, strika ze zeme, zasahuje nas zboku. Jana mokra na kost po nekolika minutach dalsi cestu vzdava a hleda utociste v aute. Nasazuji tempo bezce a po 90 minutach se mohu Jane pochlubit fotografickymi ulovky z mista (vidite vyse).
Zazitek obdobny tomu, co prozivate, kdyz prijdete do maminciny kuchyne - vse se vari, pece a sic nic nevidite, presto mate naprosto jasnou predstavu, ze to bude fantasticke. A ono taky je.
Zitra vyrazime znovu, vstavame ve 4.
PS: nelitujte nas, nakonec se udelal krasny den a my jsem jeste videli spoustu fantastickych hor, vodopadu i prusmyku a taky se stihli zastvit ve fabrice na zpracovani vanilky. Je tady krasne ;-)
Komentáře
Okomentovat