Po priletu do Parize, se clovek nemohl ubranit dojmu, ze zemi absolutne ovladli pristehovalci, alespon co se zamestnancu letiste tyka. Puvodni obyvatele se nekde ztratili! ;-)
V Huostonu nas cekala vyzva v podobe imigracniho urednika, ktery nam kladl vsetecne dotazy, fotil nas, snimal otisky temer i z chodidel a uz chybel jen odber DNA, aby o nas vedel vse. O kus dal nas pak nechali jeste zout, asi odebirali i pachovou stopu :-).
A cele tohle cviceni obohacene nezbytnym mnozstvim formularu jen proto, aby jsme mohli prejit z mezi terminaly- VIVAT AMERICA!
Podobne jako v Parizi se take tady zabyvaji praci na letisti hlavne cernosi (-ky), tentokrat vsak mnohem impozantnejsich rozmeru.
A aby v tom asi nezustali sami, tak i letiste upravili tak, aby se clovek neobtezoval pohybem a radeji vyuzil vlacku, pojizdnych chodniku a vozitek znemoznujici spotrebu jakekoliv kalorie.
Mexico City se pred nami snazilo schovat do tmy,ale zare, kterou vitalo nase letadlo, jasne odhalovala, ze se jedna o nejvetsi mesto sveta.
Miliony aut, tisice osvetlenych ulic a nejasny horizont jasne deklaroval, ze to bude VELKE.
Taxikem jsme se dopravili do uzasneho kolonualniho hotelu, koupili Coronu a ted uz konecne mirime do postele.
Mejte se krasne!
PS: musim se pochlubit, ze jsem se zdrzel veskerych projevu paniky z padu letadla a alespon na venek jsem pusobil velmi svetackym dojmem ;-)
Jo, a na fotce je sever Kanady.
Komentáře
Okomentovat